LUKÁŠ HOUDEK
ARTWORKS
Krasiński a Josefa / Krasiński and Josefa
fiktivní dokumentární projekt
různá media, 2019
Multimediální projekt Krasiński a Josefa vypráví příběh autorovy babičky Josefy Houdkové a slavného polského umělce Edwarda Krasińského. Ten se sice nestal, ale mohl se stát.
Josefa se narodila roku 1929 v západočeských Bližanovech. Když jí bylo 9 let, došlo k Mnichovské dohodě a české pohraničí bylo postoupeno Německu. Od té doby žila Josefina rodina v obavách o budoucnost, začínalo totiž postupně přituhovat. Jelikož se její teta Majka před lety provdala do polského Lucku (dnešní Ukrajina), rodiče proto napadlo, že by se vydali za ní s vidinou lepší situace při semknutí rodiny. Odjeli na konci roku 1938 a nastěhovali se do domu tety na okraji města. Po domově se jim podle slov babičky Josefy stýskalo, prostředí předměstí ale částečně připomínalo venkov, odkud pocházeli, mohli proto také pokračovat v hospodaření. Teta měla několik kusů dobytka a drůbež.
Tetinými sousedy byla rodina Krasińských. Edward (Josefa mu dodnes říká Edík) byl o čtyři roky starší. I přes počáteční mírnou jazykovou bariéru si padli do oka a trávili spolu veškeré volné chvíle, Josefa pak i s dalšími kluky od sousedů hrávala fotbal. Edward podle Josefy stále něco montoval a ona mu občas pomáhala s realizací jeho nápadů. Tehdy také, v létě roku 1939, vzniklo Krasińského zřejmě vůbec první, dosud neznámé, dílo. Když totiž jednoho dne jeho matka nesla velkou ošatku plnou vajec, zakopla o práh a ošatka i s vejci jí vyletěla z rukou. Svědky situace byla i Josefa se čtrnáctiletým Krasińským. Toho ta situace podle Josefy fascinovala natolik, že se ji rozhodl zrekonstruovat. Zapojil dokonce několik sousedů a instruoval je, aby pro něj vyfoukávali vajíčka a odevzdávali mu neporušené skořápky. Z těch potom na konci léta vytvořil v kuchyni rodného domku něco, čemu bychom dnes zřejmě říkali umělecká instalace. Ta se až nápadně nesla v duchu jeho pozdějších intervencí v krajině nebo interiérech. Tehdy vyfouklá vejce i ošatku navázal na provázky tak, aby došlo k rekonstrukci oné situace a zastavil se tak čas. Dal si současně práci, aby měly vejce různý sklon zavěšení a jejich let byl tak co nejpřesnější. Instalace pak podle Josefy byla v kuchyni necelé tři dny, kdy se Edwardův otec rozzlobil a skořápky ze stropu strhal. Krasińskému se před tím podařilo si půjčit fotoaparát a scenérii si vyfotil. Protože s přístrojem příliš neuměl, je snímek značně rozmazaný. Nechal si pak vyvolat jeho tři kopie. Víc si nemohl dovolit. Jednu z nich dal na památku Josefě.
Situace postupně začala přituhovat také v Lucku, který byl tehdy pod nadvládou Sovětů. Po vypuknutí války Krasińského rodina odešla do Krakova. Josefina rodina se rozhodla zatím setrvat. Josefa odloučení se svým kumpánem Edíkem nesla těžce. Když ale došlo k převzetí města Němci a začalo docházet k vyvražďování židovského obyvatelstva, následovala Josefina rodina tu Edwardovu. Obávala se totiž, že Češi a cizinci budou další na řadě.
Po příchodu do Krakova se jí podařilo získat do nájmu byt na adrese Michalowskiego 4, hned naproti bytu č. 6, kde bydleli Krasińských. Josefina matka k tomu získala i suterénní nevelké prostory, kde si otevřela dílnu na opravy a šití textilu. Protože Josefa do školy nechodila (naposledy byla ve školní lavici v českých Bližanovech), své matce často vypomáhala. Otec pak vykonával drobné stavební nebo strojírenské práce. Edward Krasiński nastoupil na tamní Akademii výtvarných umění. Josefa s ním opět trávila spoustu času, téměř denně ho doprovázela do školy a čekala na něj také po konci výuky. Společně se pak toulali krakovskými ulicemi a pokud to bylo možné, zašli spolu do kavárny nebo cukrárny - na meltu, káva tehdy podle ní nebyla dostupná. Oba také postupně dospívali a jejich přátelství se začalo proměňovat v silné pouto. „Byla jsem do něj asi i zamilovana, ale lásku jsme si nikdy neslibovali,” říká Josefa ve fiktivním dokumentárním filmu před budovou krakovské akademie.
Po válce, v roce 1946, se rozhodli Josefiny rodiče vrátit zpět do českých Bližanov, kde měli vlastní stavení a hospodářství. Josefa, přestože jí bylo už 16 let a byla - jak říká - na Edwardovi závislá, se rozhodla jít s nimi. S Krasińským se domluvili, že budou v intenzivním kontaktu a že za ní do Čech přijede. Po svém odjezdu od něj už ale nikdy žádnou zprávou nedostala.
Asi po dvou letech pak potkala Jaroslava, provdala se a měla s ním dva syny. Odešli spolu v rámci dosidlování po Němcích vysídleného pohraničí do západočeského Stříbra, kde prožila celý život. Nejprve pracovala v zahradnictví, potom až do důchodu jako kuchařka v jeslích a mateřské škole. Manželovi se o Krasińském podle svých slov nezmínila. Vyprávět o něm začala svým vnoučatům až po manželově smrti. Tehdy také začala znovu na polského umělce vzpomínat. Nikdy se s ním už ale neshledala. Zemřel v roce 2004 ve Varšavě. Josefa letos v březnu oslavila 90. narozeniny. A v dubnu se také poprvé po více než 70 letech do Krakova vrátila, aby zjistila, kým Kraśinský od doby jejich odloučení vlastně byl.
fictitious documentary project
mixed media, 2019
The multimedia project Krasiński and Josefa tells the story of the artist’s grandmother Josefa Houdková and the famous Polish artist Edward Krasiński. However, the story did not take place, but it could have.
Josefa was born in 1929 in Bližanovy, West Bohemia. When she was nine years old, the Munich Agreement was signed and the Czech borderland was ceded to Germany. Since then, Josefa’s family worried about their future because the times were getting hard. Because Josefa’s aunt Majka had married into the Polish town of Lutsk years ago (today’s Ukraine), her parents decided to follow her with the prospect of a better family situation. They left at the end of 1938 and moved into the aunt’s house on the outskirts of the city. According to grandmother Josefa, they missed home, but the environment of the suburbs was partly reminiscent of the countryside where they came from, so they could also continue with farming. The aunt had a number of cattle and poultry.
The aunt’s neighbors were the Krasiński family. Edward (whom Josefa calls Edík up to this day) was four years older than her. Despite the initial mild language barrier, they became friends and spent all their free time together, with Josefa playing football with other boys from the neighborhood. According to Josefa, Edward was always assembling something and she sometimes helped him to realize his ideas. At that time, in the summer of 1939, Krasiński’s first ever work of art, unknown at the time, came to life. One day, when his mother was carrying a big basket full of eggs, she tripped over the threshold and the basket with the eggs flew out of her hands. The situation was witnessed by Josefa and the fourteen-year-old Krasiński. According to Josefa, he was so fascinated by this situation that he decided to reconstruct it. He even involved a few neighbors and instructed them to blow eggs for him and give him the intact shells. Then, at the end of the summer, he created something in the kitchen of his native house that we would probably call an art installation today. It was noticeably similar to his later interventions in the landscape or interiors. Krasiński tied the blown eggs and the basket to strings so that the situation would be reconstructed as if the time stopped. At the same time, he suspended the eggs in a different way so that their flight down was as accurate as possible. The installation, according to Josefa, remained in the kitchen for less than three days when Edward’s father got angry and tore it off from the ceiling. Before that, Krasiński had borrowed a camera and photographed the scenery. Since he did not know how to operate the camera very well, the image is blurry. Then he had three prints developed. He could not afford more. He gave one of them to Josefa as a souvenir.
The situation was slowly getting worse in Lutsk, then under the rule of the Soviets. After the outbreak of the war, the Krasiński family left for Krakow. Josefa’s family decided to stay. Josefa felt that her separation from her friend Edík was hard. But when the town was taken over by the Germans and the Jewish population began to be murdered, Josefa’s family decided to follow Edward’s. They were afraid that Czechs and foreigners would be next.
After arriving in Krakow, Josefa’s family managed to rent an apartment at Michalowskiego 4, just across from apartment No. 6 where the Krasińskis resided. In addition to it, Josefa’s mother also acquired basement premises where she opened a workshop for repairing clothes and sewing. Since Josefa did not go to school (she had last attended in Bližanovy), she often helped her mother, while her father carried out small construction or engineering jobs. Edward Krasiński joined the local Academy of Fine Arts. Again, Josefa spent a lot of time with him; almost every day she accompanied him to school and waited for him after classes. Then they wandered along the streets of Krakow and, if possible, went together to a cafe or pastry shop – they had ersatz coffee there because real coffee was not available at that time. They also gradually grew up and their friendship began to turn into a strong bond. “I think I was probably in love with him, but we never promised love to each other,” says Josefa in a fictional documentary film in front of the Krakow Academy building.
After the war, in 1946, Josefa’s parents decided to return to Bližanovy in Czechoslovakia where they had their own farm. Josefa, although she was sixteen was – in her own words – rather dependent on Edward, but decided to go with them. Josefa and Krasiński agreed that they would be in intense contact and that he would come to visit her in Czechoslovakia, but after her departure she never received any news from him.
About two years later, Josefa met Jaroslav, married him and had two sons with him. Together they went to the town of Stříbro in West Bohemia, from where the Germans had been expelled, where they settled down and spent their entire lives. Josefa first worked in horticulture, then as a cook in a nursery and kindergarten until her retirement. She never mentioned Krasiński to her husband. It was not until her husband’s death that she began to tell her grandchildren. At that time she also began to reminisce about the Polish artist. However, she never saw him again. He died in 2004 in Warsaw. Josefa celebrated her 90th birthday this March. In April she returned to Krakow for the first time in more than 70 years to find out who Krasiński became since they were separated.
